Articles

Po letech předstírání anglo-mohského přízvuku už nejsem ten člověk

Přizpůsobení přízvuku vnějšímu okolí je naprosto přirozený lidský pud. Je to psychologicky dokázáno a paní Hilary Clintonová je obzvláště známá tím, že přijímá různé podoby americké angličtiny podle regionu a publika.

V průběhu let jsem pozoroval, jak stejný vztah k našemu domácímu přízvuku mají i ostatní Singapurci.

Někteří si dobírají (nebo možná až příliš pečou) jiné Singapurce, kteří mají zjevně falešný ang moh přízvuk, a přitom to mohou být právě ti samí lidé, kteří rychle mění svůj přízvuk, když komunikují s kavkazskými přáteli nebo cizinci. Jiní prostě trvají na tom, že jim k získání přízvuku stačil rok práce v zahraničí nebo pouhých šest měsíců na výměnném pobytu.

Na globální scéně je to obzvláště umocněno.

Naše vláda nám radí, že musíme vyměnit naši silně přízvučnou singlish za správnou standardní angličtinu. Údajně je i pro nás lepší, když přestaneme svou každodenní řeč prošpikovávat místními výrazy a budeme mluvit lépe, abychom si udrželi konkurenční výhodu vůči zbytku světa.

Stejně jako každý jiný přízvuk je však i ten singapurský obrovskou součástí naší národní identity. Ať už je plný „lah“ nebo dvou, každý Singapurec žijící v zámoří může potvrdit, že stačí někoho slyšet mluvit, abyste věděli, že je Singapurec. Pro mnohé je to podobné, jako když v cizí zemi najdou rodinu; připomíná jim to domov.

V té době se můj falešný přízvuk ang moh stal velkou součástí mé identity. Zněl jsem přesně tak, jak jsem chtěl – jako Lachlan a všichni ostatní běloši v mých třídách.

Dokázal jsem se asimilovat do australských komunit a společenských kruhů mnohem snadněji, než jsem předpokládal. Bylo děsivé, o kolik rychleji mě všichni přijali, když jsem mluvil jako oni. Byl jsem zván na více společenských akcí a pitek. Získal jsem nově nabyté zdání respektu.

V podstatě jsem po tomto respektu – nebo možná to bylo spíš uznání než obdiv – toužil natolik, že mě to vedlo k tomu, abych si po mnoho let udržoval svůj falešný ang moh přízvuk. Konečně jsem byl jejich součástí! Nechtěl jsem o něj přijít.

Abych si ho udržel, udržoval jsem své okolí co nejbělejší, abych zabránil jakékoli možnosti sklouznout zpět ke svému singapurskému přízvuku (obával jsem se, že při rozhovoru s ostatními Singapurci by se to stalo). Dokonce jsem zatínal zuby a vynechával Singapurský den v Melbourne nebo OzAsia Festival v Adelaide, i když tam vystupoval Charlie Lim.

To také znamenalo, že jsem se držel svého ang moh přízvuku pokaždé, když jsem se vrátil do Singapuru, k pobavení a zmatení všech, na které jsem narazil.
Ale líbilo se mi to. Udržovalo mě to ponořeného do australské zkušenosti a umožňovalo mi to proměnit se v ang moha, jak jsem vždycky chtěl znít. A co je ještě důležitější, byl to ang moh, kterým jsem chtěl být.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.